Historický kontext studie

Zvolené téma, sjednocení Srdcí Ježíše a Marie, které formovalo celé generace křesťanů díky práci svatých, jako byla Brigita Švédská († 1373)[1], Jan Eudes († 1680)[2], Ludvík Maria Grignion z Montfortu († 1716)[3] a velmi mnoho dalších, se ukazuje jako hlavní kristologicko-mariologický prvek v kongregačních zdrojích Katolického Společenství Dvou Srdcí Lásky – Sester Dvou Srdcí Lásky. Spiritualitu Dvou Srdcí Lásky začíná v 70. letech v Orlu v Nigérii žít chlapec Montfort Okaa, jako soukromý způsob zbožnosti se spoluvěřícími. Jako diecézní kněz založil v roce 1987 Společenství Srdcí Lásky (SHL) jako soukromé náboženské společenství křesťanů. Tato spiritualita se rozšířila i za hranice, ale zejména do Německa, kde zakladatel žil v letech 1994 -2006. Ženská náboženská větev této společnosti začala v Nigérii 26. března 1997 přijetím (prvních postulantek) a otevřením prvního ženského noviciateho (7. 10. 1998) v diecézi Okigwe. Prvních pět sester složilo své první jednoduché sliby o velikonoční neděli 23. dubna svatého roku 2000;[4]  toto datum je datem založení Kongregace. Schválil ji Jeho Excelence Mons. Ayo-Maria Atoyebi O.P., biskup diecéze Ilorin (Nigérie) dne 8. prosince 2001. Autorka si zvolila téma při příležitosti 15. výročí založení Kongregace (23. dubna 2015) a 30. výročí Společenství Srdcí Lásky (2017).

[1] Narodila se ve Švédsku r. 1302. Byla matkou osmi dětí. Ovdověla a r. 1344 vstoupila do cisterciáckého kláštera. Po třech letech intenzivního modlitebního života odešla do Říma, kde dostala vnuknutí založit nový řád, který by byl školou nových apoštolů a učedníků Páně: dvojklášter (mužů a žen, kteří se budou scházet jen k modlitbám). Založen a schválen byl v roce 1370. Srov. A. LÓPEZ AMAT, La vita consacrata. Le varie forme dalle origini ad oggi, Città Nuova, Roma 1991, str. 241. “Brigida di Svezia (S.)” in Idem (ed.), Maria. Nuovissimo Dizionario. Testimoni e Maestri, EDB, Bologna 2008, díl 3, str. 117-165. Obdržela „zjevení“, která její zpovědníci přeložili do latiny a která měla velký vliv na teologii a spiritualitu v církvi. Ta zdůrazňují spojení srdcí Ježíše a Marie až do té míry, že připisují vykoupení lidstva utrpení obou, jak říká Maria v jednom poselství: “Filius meus et ego redemimus mundum quasi cum uno corde.” („Můj syn a já jsme vykoupili svět jakoby jedním srdcem.“) V jiném „zjevení“ Ježíš dodal: „Já a moje Matka jsme vykoupili lidi, abych tak řekl, jedním srdcem, já svým vnitřním utrpením v srdci a svým vnějším utrpením v těle, ona však bolestí srdce a láskou“. Revelationes I, 35 a  Revelationes extravagantes 3, citováno v F. Holböck, Gottes Nordlicht. Die hl. Birgitta von Schweden und ihre Offenbarungen, Christiana, Stein am Rhein 19882, str. 257-258. Představa obou Srdcí, která společně vykupují lidstvo, vybízí věřící, aby se ve svém každodenním kříži s Kristovým utrpením sjednocovali s Marií. Nelze to však použít k dokazování rovnosti mezi Ježíšem a Marií v díle vykoupení člověka, vždyť Maria je na božském Synu naprostá závislá. Nicméně „zjevení“ představují Mariinu účast na vykoupení jako důležitou a vyžadující vděčnost věřících. Srov. M. Hauke, “Geschichtliche und systematische Grundlinien der Herz-Mariä-Verehrung”, v Idem (ed.), Die Herz-Mariä-Verehrung. Geschichtliche Entwicklung und theologischer Gehalt, Pustet, Regensburg 2011, p. 28. Cf. also S. De Fiores, “Brigida di Svezia (S.)” v Idem (ed.), Maria. Nuovissimo Dizionario. Testimoni e Maestri, EDB, Bologna 2008, svazek 3, str. 117-165.

 

[2] Srov. T. Marschler, “Das Herz Mariens in seiner Beziehung zum Dreifaltigen Gott nach der Lehre des hl. Jean Eudes”, in M. Hauke (ed.), Die Herz-Mariä-Verehrung, p. 85-86: Svatý J. EUDES se narodil v Normandii a vstoupil do francouzské kongregace oratoriánů de Bérruleho (viz poznámka pod čarou 24) a de Condrona. S pomocí vizitantek (které právě v roce 1616 založil svatý František Saleský, † 1622, ženevský biskup, autor Úvodu do zbožného života a Pojednání o lásce Boží, spolu se svatou Janou Františkou de Chantal; institut, do nějž později patřila svatá Markéta Marie Alacoque († 1690), která přijala zjevení Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Paray-le-Monial. Svatý František Saleský viděl obě Srdce jako sjednocená. Srov.A. Ziegenaus, “Die Herz-Jesu-Verehrung. Geschichtliche Entwicklung und theologischer Gehalt”, v: M. Hauke (ed.), Die Herz-Mariä-Verehrung, str. 39.) založil ženskou kongregaci Panny Marie Laskavého útočiště pro ženy se špatnou pověstí, které chtěly dělat pokání. Eudes založil a vstoupil do Kongregace Ježíše a Marie pro výchovu kněží. Papež Lev XIII. ho 6. 1. 1903 nazval „tvůrcem liturgického kultu Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a Svatého Srdce Mariina“. Jeho posledním a nejdůležitějším dílem bylo: “Le Cœur admirable de la Très Sacrée Mère de Dieu ou la dévotion au très saint Cœur de Marie”( Obdivuhodné Srdce Nejsvětější Matky Boží neboli úcta k Přesvatému Srdci Mariinu), Caen 1681, v : Euvres complètes, Beauchesne, Paris 1908, díl 6-8, (11. svazek obsahuje texty mše ke cti Neposkvrněného Srdce na str. 312.)

[3] Ten v zápalu mládí složil slib „radikální chudoby“. Proti jeho asketickému životu se postavil jeho duchovní vůdce, který ho veřejně zostouzel. Poslušnost vůči představenému ho učinila neschopným vykonávat některé vnější povinnosti. Při jeho kněžském svěcení (r. 1700) ho duchovní představený viděl na „vznešeném stupni sjednocení s Ježíšem Kristem“. Grignion viděl Marii jako místo setkání mezi Bohem a člověkem, a to tak, že Maria nám pomáhá sjednotit se s Kristem a Ježíš pomáhá sjednotit se s Marií, protože jsou sjednoceni. Grignion de Montfort se stal potulným kazatelem ve Francii. Kázal zejména chudým. Byl pronásledován lidmi z vyšších kruhů, v několika diecézích mu bylo zakázáno působit. Velice dychtil po Boží Moudrosti. Nevázal se na žádnou skupinu, ale spolupracoval se všemi v diecézích, kde byl přijat. Svědčil o své zkušenosti „neustálé přítomnosti Ježíše a Marie“, ztotožňoval se s Pannou Marií a přijímal od ní osvobození od obav při apoštolském působení. Spojil „obnovu křestních slibů“ používanou v „misiích“ u prostého lidu a „mariánské nevolnictví“, které v jeho době mnozí propagovali. Jeho pastýřská péče se snažila uvést všechny do Království Kristova tím, že je vedla k tomu, aby se v Marii odevzdali Kristu, aby se s ním spojili a byli připraveni nést každodenní kříž. Zdůrazňoval tak nutnost osobního vztahu se Spasitelem. Srov. S. DE FIORES, „S. Luigi Maria di Montfort“ in IDEM (ed.), Maria. Nuovissimo Dizionario, vol. 3, p. 440-451, 463, 467. Srov. také B. CORTINOVIS – S. DE FIORES – E. VIDAU (ed.), Spiritualità Trinitaria in comunione con Maria secondo Montfort. Atti dell’8° Colloquio internazionale di mariologia. Roma, 11-13 ottobre 2000, Monfortane, Roma 2002.

[4] Jako písemný doklad existují v archivu kongregace pouze dokumenty formule slibů s datem a podpisem.