Milí přátelé, díky Bohu se podařilo dokončit překlad nově vydané knihy všech poselství Boží a jediné řešení. Kromě poselství obsahuje kniha také cenný úvod, kázání Františka kardinála Arinze a nově skvělou přednášku Teologie sjednocení ve dvou Srdcích Lásky P. prof. Johna O. Egbulefu CCE, která je v knize úplně na konci.
Zde je výňatek:
„… Jestliže je Otec v Synu (srov. Jan 17,21) a Syn jako Bohočlověk je jak v Otci, tak v nás (srov. Jan 17,23), plyne z toho, že Otec je v nás skrze svou přítomnost v Synu. Otec však v nás není přítomen týmž způsobem, jakým je v Synu a v Duchu Svatém. Tři božské osoby jsou v sobě navzájem jako osoby, které se vzájemně pronikají a přebývají jedna v druhé (srov. vnitrobožskou perichorezi, circumincessio a circuminsessio[1]), zatímco Otec v nás přebývá ve způsobu lásky, kterou miluje Syna. A právě skrze činnost, skrze službu Syna jako toho, kdo zjevuje jméno (tj. odhaluje srdce) Otce, je Syn v nás (srov. Jan 18,26).
Sjednocení Syna s Jeho tělesnou a duchovní Matkou, kterou nám u paty kříže dal za naši matku a nás dal jí za děti, je zdrojem a vzorem našeho spojení jednak s Marií jako s naší Matkou, a skrze ni také s Ním samým v eucharistii.
Jednota Krista s Marií je pramenem naší jednoty s ní; neboť Kristus jako Syn Marie je s ní sjednocen jako se svou Matkou. A proto i my, kteří se podle jeho vůle stáváme jejími dětmi a ona naší Matkou, máme být s ní sjednoceni. Jedná se o Bohem ustanovenou jednotu mezi Bohem ustanovenou Matkou a jejími Bohem ustanovenými dětmi. To, že Maria je naší Matkou a my jsme jejími dětmi, je vůle Krista, nikoli výmysl lidí. Neboť:
„Když Ježíš uviděl svou matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: ‚Ženo, hle, tvůj syn.‘ Potom řekl učedníkovi: ‚Hle, tvá matka.‘ A od té chvíle ji onen učedník přijal k sobě.“ (Jan 19,26)
Milovaný učedník zde zastupuje všechny Kristovy věřící. Z toho plyne, že Maria se podle Kristovy vůle a závěti stala morální, a tedy duchovní Matkou všech věřících v Krista, Matkou Církve – Mater Ecclesiae. Církev, zastoupená Janem, od té doby následovala jeho příkladu a dala Marii místo ve svém domě, totiž ve svém srdci. Každá církev, která nemá ve svém srdci místo pro Marii, tedy není poslušným dítětem Mariiným, nýbrž dítětem nezodpovědným a necitlivým; nenásleduje dobrý příklad apoštolů a nekoná to, co Kristus očekává od svého milovaného učedníka vůči své milované Matce, ani to, co by si Kristus přál, aby bylo činěno jeho Matce, jemu tak drahé, zvláště od těch, jimž sám prokázal tolik dobra a jimž daroval největší lásku.
[1] Pojmy circumincessio a circuminsessio patří do trinitární teologie a označují tajemství vzájemného přebývání božských osob – to, čemu se řecky říká perichóresis (περιχώρησις).
Circumincessio z lat. circum-incedere = „vzájemně pronikat, vcházet do sebe“ zdůrazňuje dynamický aspekt, Osoby Nejsvětější Trojice se navzájem prostupují, „jsou v pohybu“ jedna v druhé, klade důraz na živé, aktivní sjednocení
Circuminsessio z lat. circum-insidere = „vzájemně přebývat, spočívat v sobě“ zdůrazňuje statický aspekt – Osoby Trojice trvale přebývají jedna v druhé; klade důraz na stálost a jednotu bytí…“
Požehnané Velikonoce s Ježíšem a Marií!