Její cesta a její díla
Eva-Maria Steidlová se narodila 29. června 1975 v Bad Windsheimu v Bavorsku. Rodina byla přešťastná, když se po dvou synech narodily dcery. Jednou z nich byla Maria. Matce se jméno „Maria“ velmi líbilo, tak je spojila se svým vlastním jménem – Eva – a pojmenovala tak svou nově narozenou dceru. Kdykoli držela holčičku v náručí, radostí zpívala jistou mariánskou píseň. Po narození Evy – Marie přišli na svět ještě další dva synové a jedna dcera – Kateřina Brigita. Ve třech letech začala Eva-Marie chodit do mateřské školky.
R. 1980 se rodina přestěhovala z Bad Windsheimu do Solingen. Tam začala Eva Maria chodit do školy. Učení ji bavilo. Návštěva kostela se ale stala pro její matku problémem, její svéhlavá dcera každou neděli zlobila. To však netrvalo dlouho. Jednou na výletě skupiny připravujících se na první sv. přijímání se setkala se starším knězem, který jí dal obrázek matky Terezy z Kalkaty. Bylo na něm napsáno: „Můžeš dělat totéž.“
Jí jediné tento kněz dal obrázek. Když Eva-Maria dospívala, svěřila se matce, že chce být řeholní sestrou. Po základní škole Eva-Maria nastoupila na gymnázium, nejprve v Solingenu, poté, co se rodina přestěhovala do Erlenbachu na Mohanu pokračovala zde. V 15ti letech se Eva-Maria zúčastnila pouti do Medžugorje v Bosně- Hercegovině – jednoho z nejznámějších míst zjevení Panny Marie na světě. Odtud se vrátila zářící radostí a připravená okamžitě začít řeholní život. Rodiče jí však doporučili, aby dokončila studium. 
Po maturitě Eva-Maria podnikla další pouť do Medžugorje.
Po návratu rodičům řekla: „Domluvila jsem se s Matkou Boží, že mi včas řekne, do které kongregace mám vstoupit.“
Od té doby Eva-Maria čekala a čekala. Nakonec jí řekl její bratr Christian: „Nemůžeš čekat, aniž by ses dále vzdělávala. Přemýšlej o tom, co bys chtěla dělat.“ Rozhodla se stát se učitelkou. Její bratr ji přemlouval, aby se přihlásila na přijímací řízení na univerzitu v Eichstättu, a ona nakonec souhlasila. S radostí a přesvědčením, že plní Boží vůli se přestěhovala do Eichstättu, nastoupila na univerzitu a začala zde studovat pedagogiku.
Denně navštěvovala mši svatou v eichstättské katedrále. Když tam jednoho dne sloužil mši svatou sám P. Dr. Montfort Chukwuemeka Okanwikpo, spatřil ji.
Později o tom řekl: „Hned jsem ji uviděl a Ježíš mi řekl: ´Vidíš támhle tu dívku? Ona je jednou z těch, které jsem připravil, aby s tebou spolupracovali.“
Po slavení eucharistie se setkali u dveří do sakristie a otec Montfort ji oslovil. Představila se mu: „Já jsem Maria.“ On jí odpověděl: „A já jsem Montfort Maria!“ Oba se smáli. A tak začal její nový život.
Když ho slyšela vyslovit své jméno, velmi ji to oslovilo. Před dvěma lety si při rekolekci pořídila „Zlatou knihu“ svatého Ludvíka Marie Grignona z Montfortu a podle návodu v ní se zasvětila Matce Boží.
Otec Montfort jí zanedlouho oznámil, že se má stát jeho sestrou, a ona souhlasila. Od toho dne přicházela do katedrály každý den a připojovala se ke knězi během svaté hodiny v modlitbě růžence. Modlil se růženec Dvou Srdcí Lásky, který velmi milovala. Chtěla vědět o této modlitbě a o misi Dvou Srdcí Lásky všechno. Eva-Maria se od otce Montforta dozvěděla, že tuto mimořádnou modlitbu jej naučil sám Ježíš, když byl Montfort ještě malý chlapec a žil poblíž Orlu na jihovýchodě Nigérie, tohoto velkého státu v západní Africe.
Modlil se „růženec Dvou Srdcí Lásky“. Díky své lásce k této modlitbě se Eva-Maria začala zajímat o toto poslání a dozvěděla se, že ji otci Montfortovi svěřil sám Ježíš a že mu tuto modlitbu nadiktoval po částech, když byl ještě malý chlapec. Eva-Maria chtěla vědět vše o Božím vlastním a jediném řešení, jak zachránit všechny duše a ochránit svět – zasvěcením Dvěma Srdcím Lásky Ježíše a Marie a věrným zachováváním modlitebních časů.
Eva-Maria si uvědomila, že pro toto poslání je důležité mít čistou a svatou mysl i tělo a pod vedením otce Montforta složila slib panenství. Ve svém řeholním životě je chránila a střežila až do konce svého pozemského života. Při své první cestě do Nigérie s otcem Montfortem zjistila, že mnoho mladých žen a mužů touží stát se kněžími, sestrami a bratry. Přesto jí trvalo celý rok, než se rozhodla stát se jedinou Onye Ocha („bílou“), která se připojila k africké kongregaci. Eva-Maria dokončila studium s diplomem z pedagogiky a v létě 1998 odcestovala do Nigérie. Její matka ji doprovázela, zůstala tam dva týdny a pak odcestovala zpět do Německa. Její dcera pak nastoupila do noviciátu v Okigwe. Byla v první skupině kandidátek, představených blahé paměti biskupovi Anthony E. Ilonu při otevření Kongregace sester Dvou Srdcí Lásky v Okigwe 7. srpna 1998. V noviciátu byla Eva-Maria pověřena funkcí sekretářky a dohlížela na novicky. Tyto povinnosti vykonávala s tak hlubokou vírou, jako by je dělala přímo pro Pána. Našla si čas, aby každou ze svých spolusester, která onemocněla navštívila. Povídala si s ní, modlila se za ni, povzbuzovala ji, aby se nezanedbávala a o jejím zdravotním stavu informovala novicmistrovou. Sestra Maria spolehlivě a přesně rozeznívala noviciátní zvonek. Obvykle přicházela do kaple jako první, nejméně 15 minut před ostatními.
Od počátku své služby byla cílevědomá, výjimečná ve vytrvalé modlitbě, kajícnosti a velkorysosti. Téměř pořád byla usebraná. Její hybnou silou byla hluboká láska k našemu Pánu Ježíši a velká úcta k němu, přítomnému v Nejsvětější svátosti. Kdykoli jí to povinnosti dovolovaly, zůstávala celé hodiny v kapli na kolenou, i po skončení společných modliteb.
Naučila se igbo (jazyk Nigerijců v této oblasti) natolik, že dokázala porozumět obsahu rozhovoru, pomodlit se modlitbu Obi Ihunanya a vést krátký rozhovor. Jedla všechna místní jídla.
Sestra Maria byla v první skupině sester, které složily své dočasné sliby 23. dubna r. 2000 v katedrále Panny Marie v Okigwe, za přítomnosti biskupa – blahé paměti – Anthonyho Ilonu.
Poté ji otec Montfort poslal na studia teologie do Eichstättu. Po první zkoušce ji poslal do Říma, aby pokračovala ve studiu na Papežské teologické fakultě „Marianum“. Následně si otec Montfort přál, aby zde získala také doktorát. V roce 2015 jí byl udělen titul PhD. Název její disertační práce zní: „JEDNOTA DVOU SRDCÍ – inkulturovaná christologicko-mariánská spiritualita“ (viz níže); vydalo ji (v angličtině) v roce 2016 nakladatelství Aracne v Římě.
V Římě našla sestra Maria nejprve útočiště u Mexických sester. V roce 2002 se k ní připojily další tři sestry Dvou srdcí lásky (SHL) a vytvořily komunitu sester. S. Maria se neformálně stala jejich novicmistrovou.
O dva roky později si čtyři sestry SHL našly levné ubytování v Palmarole u Říma.
V roce 2006 byla sestra Maria povolána do Nigérie, aby se připravila na své slavné sliby, které složila na Velikonoční pondělí 17. dubna r. 2006. Dostala jméno našeho kněze-zakladatele: Chukwuemeka.
V následujícím roce se zúčastnila ekonomického kurzu pro řeholníky v Římě a také kurzu pro formaci řeholníků.
V roce 2008 začaly sestry pečovat o kněze, kteří pomáhají biskupům, v „Casa Assistenti“ nedaleko Vatikánu a o kněze na odpočinku ve Fontecchiu v provincii L’Aquila. S. Maria se stala představenou sester, které s ní žily v Casa Assistenti.
V dubnu 2010 byla s. Chukwuemeka Eva-Maria Steidlová zvolena druhou generální představenou.
Kvůli studiu se musela vrátit do Říma, ale dvakrát ročně přijížděla vždy na několik týdnů do Univerzálního centra Dvou Srdcí Lásky v Orlu ve státě Imo v Nigérii.
Matka Chukwuemeka zajišťovala program a místo konání „Pouti lásky“ – oslavy Svátku Dvou Srdcí Lásky“ (slaví se vždy v neděli po slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a památce Neposkvrněného Srdce Panny Marie), na kterou se na týden sjíždějí naši členové z celého světa.
„Matka“ byla také 10 let oblíbenou a talentovanou učitelkou katechismu v nigerijské farnosti v Casilině (ulice v Římě).
V roli představené byla 14 let zvyklá přede všemi důležitými rozhodnutími vyhledávat v domácí kapli eucharistického Ježíše, aby si byla jistá, že se na ní a skrze ni plní Boží vůle – a to jak v obtížných, tak v obyčejných záležitostech.
Bezvýhradná poslušnost otci Montfortovi pro ni byla životně důležitá a věděla, že je životně důležitá i pro povolání každé sestry z kongregace Dvou Srdcí Lásky. Některé volnomyšlenkářky jí proto daly přezdívku „Otecřekl“.
Matka Chukwuemeka se velice důvěrně seznámila s dobrovolnou chudobou. Díky svému neochvějnému útočišti v Ježíši věděla, že jí Boží prozřetelnost dá to, co potřebuje k naplnění svého poslání v Srdcích lásky.
Naše matka představená žila velmi čistým životem. Svůj hábit nosila vždy a při všem, co dělala, dokonce i když spala ve své posteli. Jediné objetí, které přijímala, když ji naše sestry zdravily bylo liturgické znamení pokoje. Byla panenská nejen tělem, ale i srdcem a duchem. Žila a hledala pouze čistou a svatou lásku, kterou nacházela v srdcích lásky a v otci Montfortovi, ztělesnění lásky v srdcích lásky. Z této lásky žila a pro tuto lásku obětovala vše, čím byla a co měla. Tuto lásku přinášela ostatním a přitahovala k tomuto životu a lásce i ostatní. Chápala zásadní důležitost jednoty všech sester v lásce s otcem Montfortem, tak jako ona s ním byla v naprosté jednotě. Její jednota s ním byla mimořádná. Odtud čerpala veškerou svou sílu.
Matka Chukwuemeka se zasloužila o překlad modlitby Dvou Srdcí Lásky do mnoha jazyků a povzbuzovala biskupy, aby jí dali své „imprimatur“. S každým, s kým přišla do styku, se podělila o tuto modlitbu a vysvětlila její význam, stejně tak jako blahodárnost zasvěcení se Dvěma Srdcím Lásky Ježíše a Marie prostřednictvím této modlitby.
Ona sama se tuto modlitbu modlila s naprostou celoživotní věrností časům, které stanovil Ježíš. Matka si také vedla záznamy o modlitbě, jak to vyžadoval Pán Ježíš. Měla své vlastní a v kapli byl také komunitní deník, do něhož si každá sestra zapisovala čas svého příchodu do kaple. Tyto záznamy vyžadovaly věrnost a to je další ze sedmi slibů, které Matka Chukwuemeka žila opravdu hrdinsky. Nebyla v ní žádná lest, žádná nepoctivost. Žila a zemřela pro nastolení vlády Boží lásky na zemi.
Kéž její něžná duše odpočívá v pokoji. Amen.
S. Christina Ferraino SHL, současná generální představená Kongregace sester Dvou Srdcí lásky SHL od dubna 2017, srov. „Profil Matky Chukwuemeky Evy-Marie Steidl SHL“, vydaný v: „Kniha oslav paschy dcery věrné Otci“, 20. dubna 2017.