Také na výzvu biskupů jsme se vydali do Budapešti. Přijeli jsme10. září dvěma autobusy s poutníky z celé ČR. Zamířili jsme přímo do kostela svaté Alžběty v centru Budapešti, kde jsme společně s hlavním celebrantem Mons. Janem Vokálem prožili mši svatou, které předcházela promluva kardinála Dominika Duky. Poté následovalo ubytování v hotelu, který byl v blízkosti oltáře připraveného pro slavení nedělní papežské mše svaté.
Druhý den ráno jsme navštívili Markétin ostrov, poté jsme zavítali do chrámu svatého Štěpána a později na mši svatou u Parlamentu, po které následoval Eucharistický průvod až k oltáři v blízkosti našeho hotelu. Mši svatou jsme slavili před Parlamentem ve společenství poutníků z celého světa. Eucharistický průvod se svíčkami byl nepopsatelný, všichni naplnění radostí a pokojem kráčeli za Ježíšem. Naprosto šťastní jsme uléhali a těšili se na další poslední den poutě.
Ráno jsme začali mší svatou na zahrádce hotelu, nikdo nevěděl, co bude následovat, ochranka – pověření policisté měli své instrukce s hosty hotelu, nesměli jsme vyjít ven, možná by nás pustili do našeho přiděleného sektoru, který byl ještě o 500 metrů dále, bylo doporučeno, ať nikdo nic nepodniká a zůstáváme v hotelu. V restauraci se povedlo zapnout velkoplošnou obrazovku i s českým komentářem. Mohli jsme být na papežské mši svaté v restauraci nebo na zahrádce hotelu. Od VIP sektoru nás dělil jen plot, přes který jsme mávali svatému otci Františkovi, když kolem projížděl v papamobilu. Hotel stále hlídali policisté a tak jsme zůstali – někdo v restauraci, někdo na zahrádce a někteří přilepení u plotu, ale všichni spokojení. Po přímluvách jsme spontánně a neorganizovaně po jednotlivcích nebo malých skupinkách začali vycházet z hotelu a světe div se, žádný policista nikoho nezastavil a my se tak ještě více propojili s ostatními poutníky. Nejde ani popsat co jsme prožívali, ale na jednom jsme se shodli: Láska, jakou nás milovaný Ježíš sjednocoval, byla tak silná a hojně rozlévaná, že jsme cítili s jistotou, jak jsme všichni na celém světě a bez výjimky milovaní.
A takové bylo naše setkání s Ježíšem v Budapešti. Co si odnášíme do dalších všedních dnů? Chceme se více potkávat s Ježíšem i doma v Kyjově. A můžeme! V Kyjově máme denně otevřený kostel k adoraci před nejsvětější Svátostí, v Kyjově se slaví denně mše svatá a to není všude samozřejmé, když jsme promlouvali s ostatními poutníky, nemají všichni takové možnosti.
Včera, ve čtvrtek na svátek otce Pia, jsme měli ve farním kostele vedenou adoraci, četlo se poselství otce Montforta o Eucharistii a na závěr desátek bolestného růžence, který byl pro nás ukřižován. Znovu jsem si uvědomila naléhavost Ježíšových slov, také na sen Dona Boska a jak je důležité zakotvit u pilířů Eucharistie a Panny Marie, tedy Dvou Srdcí Lásky.