Sv. hodina, sobota 15. srpna 2026 – Nanebevzetí Panny Marie
Úvod
Moji drazí bratři a mé drahé sestry, slavíme svátek, který lze bez nadsázky nazvat největším svátkem celého tvorstva – totiž tvor, nikoli Bůh, ale stvoření, jež se stalo člověkem, bylo Bohem tak vyvýšeno, a to tím, že Ji nejprve stvořil k obrazu a podobě Boží, neposkvrněnou, v naprosté čistotě, naprosto podobnou Bohu. A toto stvoření si tento stav udrželo, zůstalo v něm. A Bůh ji povolal a vyvolil, povýšil ji dokonce na svou Matku. Z pokory se zeptala: „Jak je to možné?“ A bylo jí řečeno: „Ne tvými silami, ale mocí Boží. Duch Svatý na tebe sestoupí a moc Nejvyššího tě zastíní, a dítě, které se narodí…“
Ve skutečnosti je právě v Marii, v tomto setkání, jedno z nejzřejmějších vyjádření Boží trojjedinosti. Skutečnosti, že Bůh je jeden a v jednom Bohu jsou tři osoby. Protože Maria je Matkou Syna a ne Matkou Ducha Svatého, ne Matkou Otce. Maria je dcerou Otce. Maria je nevěstou Ducha Svatého. Není nevěstou svého vlastního Syna …, není nevěstou Otce… Za to děkujeme Bohu. Ona prožila celý svůj život dokonale, v naprosté podřízenosti Boží vůli. Nikdy se nevystavila nebezpečí, že by myslela, řekla nebo udělala něco, aniž by se poradila s Bohem, aniž by se Boha zeptala – je tohle to, co chceš? Vždy hledala Boží vůli. A když narazila na něco, čemu ani nedokázala porozumět, rozjímala o tom ve svém srdci a snažila se pochopit Boží vůli, zejména v Ježíši Kristu. A zaměřila svůj zrak, všechny své myšlenky, všechna svá slova i všechny své činy na Boha skrze Ježíše Krista a v něm.
Je velmi jasně vyjádřeno, že milovala Boha Láskou, která se nedá popsat slovy. A Ježíš mi zjevil, že Láska, kterou od Marie přijal, nekonečně překračuje lásku jakéhokoli stvoření, ba dokonce všech tvorů dohromady. A tak prožila svůj život v naprostém tichu, v naprosté pokoře, až do konce svého pozemského života.
Usnula, dimissio, a poté byla vzata do nebe, aby byla korunována věčnou slávou Boží, korunována Nejsvětější Trojicí. A to, co se děje, co se stalo Marii, není pro nás jen film, na který se díváme. Je zcela zřejmé, že to, co se stalo Marii, to, co se s Marií děje, je totéž, co Bůh naplánoval i pro nás. Je to tedy i náš svátek. Ona je naše Matka. Oslavujme tedy s vděčností vůči Bohu poctu Matky Boží a mé Matky – ona je moje Matka. Je vaše Matka, naše Matka. Podílíme se tedy na všem, co jí Bůh dal. To vše je určeno pro nás. Oslavme tento svátek a děkujme Bohu. A samozřejmě také doufejme, že díky modlitbám naší Matky Marie k Bohu budeme tam, kde je ona.
Slavit to tedy znamená učit se od ní žít tak, jak ona žila, pro Boha, vše pro Boha v naprosté čistotě, ve svatosti, v pokoře a v lásce. Neriskujte. Pokud jde o spásu, neriskujte. Dělejte přesně to, co je vám řečeno. Žádné experimenty. Nezkoušejte, zda se něco Bohu líbí či nikoli, nedělejte to, co si jen myslíte. Dříve než něco uděláte, ujistěte se, že se to Bohu líbí. Pokud se mu to nelíbí, nechte toho. Je lepší nedělat nic, než dělat to, co se Bohu nelíbí. Nemyslete nic, neříkejte nic, co by se Bohu mohlo nelíbit. Neriskujte. Je dost věcí, na které můžete myslet, které můžete říkat a dělat, které se Bohu líbí. Proč se tedy pouštět do něčeho, u čeho si nejste jisti, zda se to Bohu bude líbit? Na této cestě k věčnosti kráčejte pouze po stezkách, o nichž jste si zcela jisti, absolutně jisti, že jsou Boží vůlí. Tak žila Maria. Oslavme tedy tento svátek, je to také náš svátek, Maminka Maria je naše Matka.
Kázání
Teď nechci dělat nic jiného, než děkovat Bohu, prostě nic jiného než děkovat Bohu, Nejsvětější Trojici Lásky, za vše, co Bůh učinil pro mou Matku Marii, mou Matku Marii, mou vlastní Matku, mou čistou Matku, mou svatou Matku, mou milující Matku, mou nejdražší Matku, mou zlatou Matku, mou nebeskou Matku, mou Matku Božské Lásky. Děkuji Bohu za to, že ji povznesl, vzal ji k sobě, do nebe, s tělem i duší. A tak, když se teď podívám do nebe, nahlédnu do nebe, vidím tam svou Matku. Královnu. Víte, Srdce mé Matky, Srdce Marie, je mým nebem.
Nejsvětější Trojice Lásky, klaním se Ti, uctívám Tě, chválím Tě za vše, co jsi učinila pro mou Matku Marii. Navzdory všemu zlu, které obklopuje stvoření, svět, jsi ji, Bože, stvořil čistou, Neposkvrněnou a ochránil jsi ji ještě předtím, než jsi ji stvořil; vybral jsi ji ještě předtím, než jsi ji stvořil, aby byla tvou vlastní Matkou a mou Matkou. Děkuji ti, že jsi ji vyvolil za svou Matku, Matku Syna a mou Matku. Děkuji ti, děkuji ti, že jsi mi dal takovou nebeskou Matku. Matko Maria, děkuji ti, že jsi mě přijala za své dítě. Nejsvětější Trojice Lásky, děkuji ti, děkuji ti, děkuji ti, děkuji ti. Ať ti děkuje celé stvoření. Ať tě celé stvoření uctívá.
Andělé v nebi byli nejšťastnější, když byla stvořena Maria, když byla Maria počata, když se Maria narodila. Zpíváme to velmi trefně v jazyce Igbo: „If anuli n’elu uwa nkea, ife ebube n’enuigwe, aturu ime gi Maria Neposkvrněná, Neposkvrněná. (Radost na tomto světě, zázrak na nebesích, byla jsi počata, Maria Neposkvrněná, Neposkvrněná.)“
Když bylo vše ztraceno, když už nebyla žádná naděje, stalo se to nejlepší – je to obrácení karet rčení: „když si myslíš, že je vše dobré, najednou se stane to nejhorší.“ Ďáble, hanba ti! Ďábel si myslel: „Zvítězil jsem nad veškerým stvořením; vše jsem si podmanil.“ A najednou se stalo to nejlepší! To nejlepší! Maria je to nejlepší. Ona je nejvyšší ctí našeho rodu, lidského rodu. Bůh učinil to nejlepší. A tak Bůh koná i nyní, to nejlepší, to nejlepší z nejlepšího: Dvě Srdce Lásky.
A tak je dnes nejvýše vhodné Ti děkovat a vyjádřit Ti vděčnost, Nejsvětější Trojice Lásky, Otče, Synu a Duchu Svatý, za jedinečnou, mimořádnou poctu udělenou Přeblahoslavené Panně Marii, dceři Otce. Nikdy nezklamala, myslela na tu nejvznešenější božskou čest a výsadu, původní výsadu a čest být stvořena, utvořena k obrazu a podobě Boha, nejvznešenější Trojice Lásky. Matka Syna, nejvíce odpovídající na Boží Lásku, a proto nejvíce zasluhující tento titul a čestnou roli – Matka Boží. Matka Boží.
Navzdory tomu všemu zůstala vždy pokorná, zcela pokorná. Tam v nebi nosí korunu jako Královna nebes, stále pokorná, ve vší pokoře slouží Bohu, slouží andělům, slouží duším. A tam v nebi, to vám říkám, její Srdce krvácí, krvácí, když jakékoli stvoření, byť i moucha, či komár – tím spíše lidské bytosti – projeví vůči Bohu sebemenší neposlušnost.
Jejím největším přáním je, aby celé stvoření milovalo Boha a poslouchalo ho. Matko Maria, to je největší touhou Tvého Srdce, aby všichni uctívali Boha. Jako Matka našeho Pána a Boha, Ježíše Krista, jednorozeného Syna Otce, kterého vždy milovala Láskou, která přesahuje veškeré vyjádření a popisy, a která přesahuje veškerou naši schopnost milovat, představovat si a chápat, Maria Slovo Boží – Ježíše – počala s Láskou přesahující veškeré chápání, s Láskou, kterou nelze slovy vyjádřit.
Tato Láska daleko přesahuje to, co všichni andělé, všichni lidé, ba dokonce celé stvoření dokáží pojmout, tato Láska proudila z Mariina Srdce, z jejího nejhlubšího nitra, k Bohu, k Ježíši. Uctívala Ho ve svém lůně. Nesla Stvořitele nebe a země ve svém lůně a nerozhlašovala to hlasitě kolem. Panna Maria to dělala ve vší prostotě, v naprosté pokoře. Celá Mariina bytost je uctíváním Boha – Láskou, která rostla do věčnosti, do nekonečna, a kterou celé nebe se zemí nedokážou pochopit, nedokážou pojmout. Láskou, kterou můžeme nejvýstižněji a nejjednodušeji popsat jako jednotu, sjednocení v Lásce, sjednocení Srdcí.
Mariino Srdce, celá Mariina bytost je zcela sjednocena s Bohem: její vlasy, prsty na rukou, nohou, všechny její buňky. Dnes mnoho lidí umírá na rakovinu. Rakovina je vzpoura buněk, buňky bojují proti sobě navzájem. U Marie jsou všechny její buňky v naprostém řádu, všechny nasměrovány k Bohu: od jejích vlasů, očí, uší, celé její bytí směřuje k Bohu a uctívá Boha. Děkuji ti, můj Bože, že jsi ji tak stvořil. A její Srdce je zcela sjednoceno se Srdcem Ježíšovým, se Srdcem Božím. Není zde žádný odstup – naprostá jednota, jednota, sjednocení v Lásce, zcela a úplně.
A ona je nejvýše důstojná snoubenka Ducha Svatého; neodolatelně přitažlivá v milosti pro Ducha Svatého. Je snoubenkou Ducha Svatého, nejlíbeznější, nejvíce milující, nejoddanější, nejposlušnější. Děkuji ti, Nejsvětější Trojice, že jsi Marii, naši Matku, mou Matku — kterou si ani nezasloužíme za Matku — stvořila, milovala a povýšila.
Stejně jako si nezasloužíme tě nazývat Otcem, Bože Otče, nekonečný v majestátu, ve slávě a Stvořiteli všech věcí viditelných i neviditelných. Ani si nezasloužíme nazývat tě Synem Božím, naším bratrem. On sám se stal naším bratrem a nazývá nás bratry, sestrami a matkou. Především tím, že nás miluje takovou Láskou, jakou Ho miloval Otec, důvěrnou, rodinnou láskou. Svatá Trojice je rodina. Bůh je jeden a Tři. Bůh není jedna osoba. Bůh je Láska. Láska musí milovat a být milována.
Děkuji ti, můj Bože, že jsi Láska. Děkuji ti, má Lásko, že jsi naší Láskou. Děkuji ti, že jsi nám ukázal tuto největší Lásku v naší Matce Marii tím, že jsi ji vzal do nebe; děkuji ti, že jsi svou Lásku projevil celému stvoření. Je nepředstavitelné, jakou Lásku Bůh vylil na celé stvoření tím, že povýšil naši Matku na tuto úroveň – intimní Lásku, jedinečnou Lásku, svatou Lásku, čistou Lásku v nejvyšší míře milování.
V této Lásce se Bůh stal člověkem jako my ve všem, kromě hříchu, měl účast na všem, co prožíváme my – na našem lidském pádu, dokonce i na všech důsledcích hříchu, aniž by sám zhřešil. Vzal na sebe všechny následky hříchu. Ano. Až do té míry, že kvůli hříchu zemřel. Vypil hořký kalich odsouzení, trestu. Vytrpěl smrt, trpěl nekonečně více, než může trpět kterýkoli jiný člověk.
„Všichni, kdo procházíte kolem, zastavte se a podívejte se, jaké utrpení snáším. Existuje nějaké utrpení jako to moje?“ Byla to pouze Láska Neposkvrněné Matky z této země, Láska Otce v nebi, Láska Syna a Ducha Svatého, která nám přinesla Spasitele. Vtělení je dílem Nejsvětější Trojice Lásky, jak to sám Bůh oznámil: „Učiňme člověka k našemu obrazu a podobě.“
Děkuji ti, můj Bože, že nás miluješ. Vtělení, vykoupení, děkuji ti, Nejsvětější Trojice Lásky, děkuji ti, můj Bože, že nás miluješ a ukazuješ nám tuto Lásku. Maria je naše naděje. Všechny naše naděje se soustřeďují v Marii. Její povýšení – kde je ona, tam budeme i my. A tam na kříži, když to bylo nejbolestnější, učinil Bůh Marii naší Matkou. Dal nám ji za Matku, a hle – Matka Církve, Matka celého lidstva, Matka celého stvoření. Matka.
Tak tedy, tvorstvo, věz nyní, že máš Matku, která je Neposkvrněná, Matku, která zvítězila nad každým hříchem, která vůbec nezhřešila. To je naše Matka. Buďte jako vaše Matka. Dítě se musí podobat Matce. Můj Bože, prosím, ať jsme jako ty, stvořil jsi nás ke svému obrazu a podobenství, ať jsme jako naše Matka. Ano, musíme ti být podobni, náš Bože, musíme být tvým obrazem, jak jsi nás stvořil.
Musíme být jako naše Matka. To je naše určení. Ať je celé stvoření, ať jsou všechny duše, ať jsou všichni lidé jako Bůh, ať jsou jako Maria. Všechny duše, vězte, že jste stvořeny, abyste byly jako Bůh. Jste stvořeny, abyste byly jako Maria. To všechno, to vše je smyslem našeho poslání: přivést všechny do tohoto sjednocení v Ježíši, v plnosti Božství.
Tato dvě Srdce: Ježíš a Maria. Přivést všechny duše, celé stvoření do tohoto sjednocení – to je Boží plán, sjednotit všechny věci v Kristu, vše na nebi, vše na zemi, vše pod zemí. Vše.
To nyní činíme, přivádíme vše do této jednoty, k tomuto sjednocení. Děkuji ti, můj Bože, za toto poslání. A On slíbil: „Toto poslání musí uspět!“ Je možné zachránit všechny duše. Jediným způsobem, jak zachránit všechny duše, je sjednocení s těmito dvěma Srdci, s Božským Srdcem Ježíše a Neposkvrněným Srdcem Marie. Se samotným Bohem, sjednocení s Bohem, sjednocení s Matkou Marií.
Stvoření již není padlým stvořením, aleluja. Stvoření již není padlým stvořením. Stvoření je nyní vzato do nebe. Stvoření je nyní vzato do nebe! Stvoření je nyní vzato do nebe!! Nebe sestoupilo do stvoření. Nebe sestoupilo. Bůh sestoupil z nebe a stal se dítětem, Synem tvora, Synem stvoření, Synem Marie. A poté, co Maria milovala Boha Láskou, kterou nelze slovy vyjádřit až do konce svého života, Bůh vzal Marii do nebe. Celé stvoření je vzato do nebe.
To je naše určení, toto sjednocení. Je dovršeno. Je zpečetěno na věky věků. Ďáble, hanba ti! Smrti, kde je tvůj osten? Hříchu, kde je tvůj osten? Hřích již nemá žádnou moc. Proto mohl Bůh říci – chci, udělám to, jsem připraven! Ježíš pronesl velmi, velmi jednoduchá a silná slova: „Otče, chci, aby všichni, které jsi mi dal, byli tam, kde jsem já. Maria, jako první, a pak my všichni tam budeme. My všichni tam budeme. Ďáble, hanba tobě! Všichni lidé, všechny duše, všechna srdce musí být spaseni. Musí. Proč?
Je to Boží vůle. Ten malomocný, který volal k Ježíši: ‚Můžeš mě uzdravit, pokud chceš, pokud to chceš.‘“ „Chci. Buď uzdraven.“ Bůh řekl: „Chci vylít krev své Lásky, vylít krev své Lásky na celé stvoření bez ohledu na překážky.“ Pro Boha neexistují žádné překážky. Pro Boha nemohou existovat žádné překážky. Bůh je všemohoucí. Dal nám moc přivést všechny k tomuto sjednocení se Dvěma Srdci. A dal nám sílu to učinit, prostřednictvím 777. Růženec, mše svatá, adorace.
Bude to dosaženo. Bůh toho dosáhne. Takže, celé stvoření, raduj se! Celé stvoření, raduj se! Vy, blízcí i vzdálení, radujte se! Vy, kteří jste se ještě nenarodili, radujte se! Až do konce časů radujte se všichni! Adame a Evo, radujte se, neboť to, co had, ďábel, skrze vás zničil, bylo obnoveno v nejvyšší míře svého naplnění. Nikdo tedy již kvůli hříchu nepůjde do pekla. Žádná duše nyní nebude ztracena.
Děkuji Ti, můj Bože. Děkuji Ti, má Lásko. Děkuji Ti, mé Vše. Děkuji Ti, děkuji Ti, děkuji Ti, děkuji Ti, děkuji Ti, děkuji Ti, děkuji Ti, děkuji Ti. Ať se v tento sváteční den připojí k tomuto díkůvzdání Bohu celé stvoření. Ať se všechny duše, všechna srdce, všichni lidé, všechna zvířata, všichni ptáci, všechny ryby, všechny stromy, všechny hvězdy, všechno… měsíc, slunce, všechny hory, všechny kopce, všechny řeky, všechny oceány, všechno, celé stvoření připojí k děkování Bohu za to, co Bůh nyní učinil pro celé stvoření – nanebevzetí naší Matky do nebe.
Vše proudí v plné pokoře, v plné čistotě, ve svatosti k Bohu. A my jsme povoláni být služebníky, dělníky na jeho vinici. Toto poslání již dokonale uspělo, Ježíš a Maria. Toto poslání musí uspět. Všechny duše musí být spaseny! Děkuji ti, můj Bože. Všichni budou vzati do nebe, aby byli tam, kde je naše Matka. Děkuji ti, můj Bože. Děkuji ti, má Lásko. Děkuji ti, mé Vše. Radujte se tedy, radujte se, radujte se, už nebuďte smutní. Na této Hoře, hoře Dvou Srdcí Lásky Ježíše a Marie, už nemá být žádný smutek, žádné trápení, žádný pláč, žádné slzy; Bůh setře všechny slzy, sundá smuteční šaty a pak všechny přivede k jednotě se sebou.
Přímluvy.
Děkujeme Bohu, děkujeme, děkujeme, děkujeme, děkujeme, děkujeme, děkujeme, Bože, děkujeme, děkujeme, děkujeme, děkujeme, děkujeme, děkujeme, Bože, děkujeme. Jak mohu splatit světu Boží dobrotu vůči mně? Co učinil pro naši Matku, to učinil i pro nás. Proto děkujme Bohu. Vyslovujme modlitby díkůvzdání. Děkujme Bohu za Nanebevzetí Matky Marie, a tam, kde je ona, tam budeme i my.