Milé sestry a bratři!
„Vy všichni otci Montfortovi chybíte“, napsal mi nedávno bratr Joao ze Sv. Hory v Nigérii. Přes Whats app jsem včera odpoledne zavolal s. Anežku. Poprvé jsem vyzkoušel videohovor, virtuálně jsem se ocitl na Svaté Hoře. „Mám se výborně“, hlásila Anežka. „Řekni prosím o. Montfortovi, že se nám po něm taky stýská,“ požádal jsem. „Můžeš mu to říct sám, za chvíli půjde kolem, jsem na cestě ke Svatým schodům“ (blížila se doba Svaté hodiny, v Nigérii mají teď o hodinu méně). Viděl jsem kromě s. Anežky známé panorama Sv. Hory. „Počasí je před obdobím dešťů, je dusno, ani horko, ani zima“. Pokračují práce na rozšiřování Sv. schodů, vyrostly zde také kovové konstrukce, které ponesou střechu. 
Přichází s. Christiana“ – vidím známou tvář „pravé ruky“ o. Montforta. Po srdečných pozdravech a přání přichází tentokrát matka představená Christiana. „Pamatuji si vás z Říma“, vzpomínáme na Řím.
Přichází o. Pascal, který nám posílá v poslední době téměř denně přepisy kázání o. Montforta. Také jemu půjčuje s. Anežka telefon. „Ahoj Jiří, jak se máš“ a na závěr několika vět, které jsme vyměnili, nám posílá do Česka své požehnání.
Už se blíží (v nigerijském čase) doba růžence před Sv. hodinou, takže i s. Anežka už musí končit.
Byl to krásný „výlet“, i když o. Montforta jsem osobně nestihl pozdravit, „zdrželi ho nějací lidé, stále za ním přichází mnoho lidí,“ dozvěděl jsem se.
Vyřizuji pozdravy všem členům z Čech a Slovenska, Pokoj a Lásku ze Svaté Hory vám všem.